Templáři

Nešťastný pátek třináctého

Templáři zaznamenali rychlý vzestup, neskutečnou moc a bohatství stejně jako náhlý pád. Moc a bohatství řádu samozřejmě mělo negativní ohlas u světských panovníků. Řád uzavřený před okolním světem obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých využil francouzský král Filip IV. Sličný k obviněním z kacířství, neúcty k svátosti oltářní a  ze sodomie.

Pod tíhou dluhů, které u templářů měl, i vidinou zisku jejich bohatství zainteresoval Filip IV. do boje vůči templářům papeže Klementa V , a tak bylo v pátek 13. října 1307 zahájeno rozsáhlé zatýkání templářů ve Francii. Bylo zatčeno asi 5 000 rytířů i s jejich velmistrem Jacquem de Molay. Od té doby je pátek třináctého považován za nešťastný.

Samotné procesy trvaly celkem sedm let, během nichž řada templářů odvolala svá prvotní přiznání, což pro ně znamenalo rozsudek smrti. Po oficiálním zrušení řádu v roce 1312 byla většina zbylých templářů propuštěna na svobodu. Velmistr a tři další představení řádu byli odsouzeni k doživotnímu vězení. Velmistr Jacques de Molay a velkopreceptor Normandie Geoffroy de Charnay však znovu popřeli svá obvinění a ještě týž večer byli na králův příkaz veřejně upáleni.

Templářští rytíři zřejmě věděli o plánovaném útoku na jejich řád, proto uschovali a odvezli mnoho svých cenností do bezpečí, dosud se dohaduje o tom, kam.

Zatýkání templářů proběhlo v širokém měřítku ve Francii, oproti tomu v dalších zemích, zejména ve Španělsku, Německu a Anglii nezaznamenalo velkou odezvu. Většina templářů tedy mohla přijít do jiných rytířských řádů. Předpokládá se, že dále působili na Pyrenejském poloostrově, dokonce se mohli následovníci templářů účastnit i objevení Ameriky. Dle některých teorií se templáři stali později i zakladateli dalšího tajného bratrstva – svobodných zednářů.